Zooušův Blog

Už jsem dloouho nic nenapsal na blog, a chtělo by to napravit.

Krmelec odjížděl na studia do ciziny, a to je dobrý důvod, proč se sejít a popít trošku zlatavé tekutiny.

Super na tom bylo, že všechny holky jako Káťa, Šárka a Terka mohli přijít. A my se tak sešli snad poprvé od mých narozenin.

Akce začala nenásilně posezením u Josefa, kde jsme popily pár sklenek chmeloviny.

Trosku jsme blbli s foťákama na telefonech. Výsledky tohoto snažení můžete vidět zde:

Foťák je hold foťák, ale nějak jsem neměl chuť dobíjet baterky.

Zpívali jsme písničky a hráli na kytaru. Prostě nostalgije, jak má být. Ďobek si přivezl zdatného pomocníka ve hře na kajtru Suka, který akci obohatil.

Také jsem představil knihu, které jsem autorem, jejíž autogramiáda se chvatně blíží.

Všechno bylo fajn. Holky byly v pohodě. Mám ten večer trošku zamlžený, detaly zanikly v nasládlé příchuti situace a v etanolové omamnosti.

Milan všem objednal frťany, ale vzhledem k našemu počtu se mi ho nechtělo následovat.  

Po několika pivech jsme začali tancovat a dost se to rozjelo.

Byl to boj s gravitací i odstředivou silou a pomateným centrem rovnováhy, který naštěstí neskončil ničím horším, než malou modřinou na Kátině ruce.

Kupodivu ani po půl čtvrté, kdy restaurace zavřela večer nekončil. Noc, nebo spíše ráno bylo ještě příliš mladé, a některým lidem, včetně mě se ještě nechtělo rozejít do svých domovů.

Protože jsem si nebyl jistý, zda zbytek naší skupinky bude v tahu pokračovat zůstal jsem právě s nimi. Šli jsme k Šárce pro kytaru.

Potřebovat jsem kompenzovat přílišný přísun tekutin. Ale mezitím mi ti dva někam zmizeli.

Dobrá nálada se díky alkoholické lávky snadno změnila z extrémě dobré na extrémě špatnou. To, že se Šárka najednou baví s cizím člověkem raději než se mnou mě naštvalo. Spíš jsem byl naštvaný na sebe, že jsem co jsem a nejsem co nejsem. Že nedokážu přimět svět aby se alespoň na chvíli točil okolo mě.

V tu chvíli bylo prostě všechno špatně.

Volal jsem Šárce, kde jsou a byl jsem trošku nepříjemný. Pak jsem volal Kátě, kde je druhá skupina. Po krátkém bloudění a nahánění se po Teplicích jsme se konečně sešli.

Z druhé skupiny zbyla už jen Káťa s John-Beem. Protože Ďobek to už zabalil, ale nás zbylých pět nikoliv.

Dorazili k Petersikovy(restarant).

Tam jsme narazili na asi 5 lehce opilých číšníků a jednu servírku.

Rovnou nám řekli, že holkám nalejí a kluci, že můžou jít domů.

JohnBe a Suk tedy odešli.

Já jsem jsem to považoval za špatný vtip, stál jako tvrdé Y, a čekal, jak se to vyvine.

Kdyby číšníci například dělali holkám nějaké neopětované neslušné návrhy.

Barmani se mě asi chtěli zbavit tím, že mě opijí, a tak mi nalili frťana Jamensona taky. Holky si dali dva frťany, já už jsem ten druhej raději nežádal.

Holky si vyzkoušeli, jak jim sedí extra velkej klóbrc.

Kdyby kluci neposlali holkám smsky, asi bychom tam ztvrdli až do rána. Kátě se tam libílo, ale Šárka nás přesvědčila

Pak ještě holky požádali o čtyřpivo do petky. Barmaní pivo ochotně natočily. A my se s nimi rozloučily.

Venku ještě čekal Suk s Johnbem.

Vyrazili jsme směr klubovna, ale nakonec jsme skončili u mě doma.

S pet láhví jsme částečně zatočili cestou, částečně doma.

U mě hned po příchodu Káťa usnula na posteli spánkem spravedlivých.

JohnBe jí následoval. Zbylé trio ve složení já, Šárka a Suk hledalo na netu nějakou nonstop piccerii, leč marně. Bylo 7 a večerka už otvírala tak jsem skočil alespoň pro chleba, koblihy a jablečné záviny.

Udělali jsme rybičkovou pomazánku a najedli se.

Ráno jsme strávily hraním na kytaru, piáno a zpěvem.

JohnBe se užnevímkdy sebral a emigroval do klubovny. 

Když však člověk na konci tahu vidí lidi jak jdou do práce a slyší ptáky cvrdlikat, je obvykle čas akci ukončit.

Doprovodil jsem tedy Suka s Šárkou ke klubovně, kde si Suk vzal věci, aby se před odjezdem nemusel vracet.

Bylo 8.

V bytě začala byt nechutná zima, protože se moje gamaty rozhodli, že budou stávkovat a vypli se a už nešly zapálit. Asi budu muset zavolat plynaře, aby je vyčistil.

Chvíli jsme stepoval na balkóné marně doufajíc v termické schopnosti ranních paprsků.

Došlo mi, že se Káťa neprobudí v řádu minut, ale spíše v řádu hodin.

Uvařil jsem vodu a zalil s ní čaj v konvici.

Poté jsem odešel na toaletu. Když jsem se o hodinu později probudil, byl čaj použitelný pouze jako hubič obtížného hmyzu.

Nedá se nic dělat, potřeboval jsem se prospat. Vytáhl jsem z pod Káti spacák, neb peřina jí zahřeje dostatečně, a mě už byla fakt kosa. Dle očekávání se nevzbudila.
Alespoň dvě hodinky jsem se prospal.

Když se Káta probudila, divila se: Kde jsem? Aha!

Doprovoděním Káti domů lze akci považovat za ukončenou.

Pařba to byla kolosální. A ani nevím jestli mám doufat ve více takových nočních šichet, nebo raději ne :)

I když já mám 7 životů...

PS: Po pouhých 2 dnech akce zanechala spolu s dalšími nezdravými životními postupy následky. Jsem strašně nachcípanej! Howk.

Dlouho jsem si už nevyhodil z kopítka, protože se učím čímdálvíc na stáleměvícděsící státnice. Nicméně jsem už musel netvůrčí asociálno přerušit, abych se na chvíli stal člověkem.

V pátek jsem šel na ples a v sobotu slavil své 31. narozeniny.

Z plesu jsem trošku strach, že tam budu trošku tápat, a že se před začátkem budu nudit. Dostal jsem totiž zodpovědný úkol, promítat ze svého noťasu plesové video.

Ples ale byl fajn. Přišel jsem asi hoďku a půl před začátkem. Udivilo mě, jak je jednoduché dostat se na ples zadarmo, že stačí zvolit jiné dveře, a člověk ušetří. Což by mi samozřejmě svědomí nikdy neodpustilo.

sehnal Áju(vůbec jsem jí nepoznal) a Karolínu(kterou jsem aj učil, je to fajn holka), a ty mě letmo zasvětily, do umístění projektoru. Byly s ním nějaké problémy, protože byla využita zpětná projekce, a furt se mi do toho někdo hrabal, zvukař, nějaký student, kdybych si to udělal sám, tak to mám 3x rychlejš, ale nebylo kam spěchat.

Horší bylo, že se projektor pletl kapele, takže plánovaná celoplesová projekce nakonec nebyla.

To už ale začli přicházet hosté. Objevila se tam spousta známých, spousta těch, co znám já, a oni mě ne, a spousta, těch, co znají mě, ale já je neznám. S Danduem jsme si dali pivko a sledovali nekonečný proud mravenců v oblecích. Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak někteří lidé můžou mít 10 různých oblečení, a vypadaj ve všech tak nějak normálně, ale na plese, jsou najednou někým jiným. Z hezkých se stávají překrásné bytosti.

Pak už ale nastal čas, abych stiskl ono tlačítko F5, přezentace se mohla spustit a já se na tuto práci mohl vykašlat. Hned jsem potkal Terku, která mě nasměrovala za Káťou a spol. Pak jsem opět ztracen hledal Karolínu, abych se dozvěděl, že projektor už potřeba nebude. Hledání mě začalo nějak bavit, takže jsem zase pro změnu hledal Káťu s Terkou. V intermezzu mě odchytil Dandue, se dvěmi spolužačkami. Celkem pohledné mladé holky. Měl jsem trošku jiné starosti, než se s nimi seznamovat, ale měl jsem chuť na pivo, takže jsem si sedl. Dandue jednu vyzval k tanci, u stolu zůstala ta nesmělejší. Já jsem měl taky trošku zatuhlé čelistní panty, takže jsem si docela pokecali. Po chvíli jsem zeptal odkud se znají, a dostal krátkou stručnou výstižnou odpověď. Pak se vrátili ty dva z parketu. Mé myšlenky bloudili někde po paraelních vesmírech, ale prohodily jsme pár vět. Pak vyzvala k tanci mě. Tančit se mi chtělo, ale nechtěl jsem se hned ztrapnit svými tanečními kreacemi. Žeptal jsem se jí, jestli jí nevadí, že u toho budu vypadat jak debil, a prej né. Díky bohu za takovéto odvážné ženy! Hrál rokec, a úplně bezvadně jsme si zatancovali, už dlouho jsme z tancování neměl takovej dobrej pocit. Prostě jsme to docela rozjeli. Protože na o svých tanečních schopnostech nemám nejlepší mínění, potěšilo mě, když se domnívala, že jsem byl v tanečních. Pak se přišli naši skauti, Káťa, Terka, Pavel, a další. A zatrsali jsme si v klasickém kolečku. Slečna se mezitím vrátila k Danduemu. Bylo to fajn, ale tančení ve dvou je jaksi lepší. Ách jo, bylo by tak supr umět tancovat a bejt sehranej s někým, s kým bych protančil celý večer. Někdy se to musím naučit. Během plesu došlo k několika přesunům, nakonec jsme skončily v jiném sále a tam na beatles tancovali až do konce plesu. Trsali jsme trošku vážněji, nebo spíš lehkovážněji. Ke konci jsem vyzval k tanci pár holek, a docela to šlo. Ale to bylo víc zmatené a zakopácí, než na začátku plesu. Možná to bylo pivem. Vzpoměl jsem si na slova mojí kamarádky Lenky, se kterou jsem snažil předstírat tanec na pokračovacích. Říkala: Tomáši, já jsem žena! Ne kus hadru, uvědom si to! A je to pravda. Tanec je komunikací těla, tanec je příběh, a správně naznačit a pochopit co ten druhý zamýšlí, a kudy se bude vyvíjet, není jednoduché, takže jsem tanečnici do její pozice trošku vtlačil, a to už není ono.

Myslím, že se ten ples celkem poved, akorád, byl takový jakoby krátký. Čas je relativní.

20.1.1977 jsem se narodil. A od té doby vždy když uplyne přesně několik let od této údálosti slavím, že tu jsem, a že jsem o rok starší, moudřejší a krásnější.

Původně jsem myslel, že Rick, Ďobek, Eda budou na výpravě, a plánoval komorní sešlost s holkama, možná Danduem. Terka řekla, jestli má přijít Lukáš, který je fajn, takže proč ne. Pak mi začaly chodit zvěsti, že kluci nikam nejeli, a moc o akci nevědí, takže jsem jim zavolal. Bylo jasné, že sešlost už nebude tak komorní, ale moc jsem to neřešil.

Začali jsme u mě doma, ze kterého jsem měl v plánu vyrazit na tah po hospodách. Zpočátku to vypadalo, že to bude sranda. Sice dorazil Johnbe, který se ani nezeptal, jestli má přijít s tím, že nebude pít, protože měl dost minulý den. Což při chlastací hře je docela problém. Pak se Ďobek stavil pro Halí. Všichni mi popřáli, od holek jsem dostal šejkr. Ve hře jsme trošku pokračovali, a vypadalo to, že se zábava rozjede. Protože Ďobek jel autem začali jsme být trošku nervózní, kde jsou, a šli se podívat z balkónu. Trošku jsme ohulili hudbu, a brzo Ďobek dorazil i s Halí. Chvíli jsme řešili jak se připravuje margarita, a nakonec připravily něco úplně jiného. Začalo docházet k roztržkám. Já chtěl zmizet do hospody, Šárka zase měla spoustu alkoholu nakoupeno, Ďobek mezitím rozbalil člověče napij se. Zdálo se mi, že to všechno utíká někam úplně jinam, než k zábavě. Potom, začli hosté rozlívat pítí na koberec, na Káťu jsem byl asi víc hnusnej, než jsem měl bejt, a mrzelo jí to, až skoro odešla. Jenže já to nechtěl řešit, vůbec jsem nevěděl jak. Z lidí se stalo jedno velké panoptikum. Johnbe si prohlíží playlist(a možná i playgilrs) na počítači, Káťa vedle něj tiše sedí, Rick hledá pravdu na dně sklenice, Halí si hraje s mobilem, aby všichni viděli, jak moc jí to tu nebaví. Moc lidí na malém prostoru přesyceném negativní energií. Konečně jsme se zvedli, aby se šlo do hospody. Respektive první vlna, beze mě Terky, Lukáše a Šárky. chtěli jsme dorazit za chvíli.

Najednou se ale cosi změnilo, už tu bylo míň lidí, negativní energie obrátila svou polaritu. Když člověk prožije krizi, tak po jejím skončení může zažít euforii, a tak jsem to měl i já. Zasmáli jsme se situaci. A už se nám nikam nechtělo, protože, to začalo být fain. Vytáhli jsme hru petěrsburk, a hráli a hráli. Pak nastal čas na hudební vyžití – tedy pijáno, kytaru a hlasivky. Sousedi museli být potěšení. Narozky konečně proběhly dle mých představ, protože se všchini bavili, a já s nimi. Snad příští akce nebudou tak schizofrenní. A narozeniny v komorním duchu.

Poslední víkendy mě nepřišli natolik zajímavé, abych o nich psal.

Setkání činovníků – něco mě bavilo, ale jinak nic moc – spíš mojí náladou, a rozhozeným kolektivem.

Závod tří vrchů – akorád práce, nervy, a práce, nervy, nic z toho, a rychlý zmatený konec bez pointy.

Pár víkendů, které jsem se chtěl učit, ale z půlky jsem je prohrál na počítači(člověk si občas můsí dopřát nějakou drobnou neřest).

Tenhle víkend byl ale trošku plňejší.

V pátek jsem v práci byl u kluků, kteří obrábějí podle mých programů. Nemohli jsme se dopočítat, proč fréza obrábí blbě. Moje programy jsem několikrát prošli, ale nic jsme neobjevili. Nic jsme nezměřily. Doholi jsme se na neděli, protože kolega měl strach ze skluzu výroby a šéfa. No alespoň jindy půjdu dřív.

Pak jsem s jiným kolegou na další vsměně prokecal asi 4 hodiny a o všem možném okolo historie počítačů. A hurá domů! Stavil jsem se v klubovně, jestli se tam něco neděje, a abych si vzal podložku do dveří, které koupím v pondělí pár sestřiček.

Hle okresní rada, na kterou jsem úplně zapoměl. Proběhla v klidu. Akorád Rick chtěl už už vyklidit budoucí kulturní místnost, a všichni mu házeli klacky nerozhodnosti pod nohy.

Terka se mnou chtěla ještě něco probrat, takže mě navrhla, že skočíme k Josefovi. Popravdě jsem to nečekal a potěšilo mě to.

Káta, které ujelo pár spojů šla zrovna kolem, nakoukla oknem a hurá dovnitř. Holky dostali chuť na picu a já neoporoval(Lze vůbec s takovými krásnými dámámi nesouhlasit?). Byl to pěkný večer, zakončený rozhovorem pod mrazivým nebem plným křišťálových hvězd s Káťou. Nebyl tak nekonečný jako vesmír, ale pro tu chvíli určitě zajímavější.

Ráno jsem se konečně pořádně prospal a dal trošku do kupy. šel jsem se mrknout na tvůrčí den. Byla tam spousta věcí k tvoření. Já se jal tvořit(přidělat) garniž v kuchyňce. Zabralo mi to asi 2 hodiny. Musel jsem jí předělat, a uříznout maflikem. Když jsem začal vrtat, narazil jsem na ocelovou traverzu, ale na třetí pokus se mi to povedlo.

Tvoření byla povedená akce, ale nebylo tam nic, co bych neuměl, nebo nenašel návod na webu. Snad jen Prófova továrna na ocelové lžíce byla zajímavá.

Jenže na co se samodělanou lžící, že? Na CNC fréze bych mohl udělat cokoliv, klidně takovou:

http://www.calacademy.org/RESEARCH/anthropology/utensil/images/spoon3.jpg

(Kdybych někoho ukecal, aby objetoval pár hodin života :)

No prostě je to skvělá akce pro mladší. Chtěl jsem si něco vypájet do dřeva, ale pájek bylo málo, a tu mojí s neslavnou historií jsem nenašel.

S Danduem jsem měli už hlad a před nákupem zvítězila hospoda Fešáci.

Z té se star Grill – je to to úžasné zařízení. Pěkný interiér, správný ukecaný majitel – pravý gurmán. A jídlo, nad kterým se jazyk jen zbíhá. Zvláště poté, co ho onen majitel dopodrobna popíše.

"Chlapy tady děláme jenom dobrý věci, vždyť to vaříme jako pro sebe. Jako základ máte maso, a k tomu vyberete omáčku, a zeleninku, ale teďka, abyste ochutnali od všeho něco, tak děláme takovej zeleninovej mix, kde je každýho trochu, může jen doporučit. A pak samozřejmě brambory ať už šťoucháný, na plátky, se slupkou ogrilovaný, nebo jak si řeknete. nebo chleba, a dneska máme jen z intersparu, ale je dobrej, čerstvej. No a jestli vám můžu něco nabídnout, tak pražený rajčara s cibulkou a parmazánem, to jak si jednou dáte, tak to budete chtít pokaždý, jeden známej řek, to chutná jak božule. No co si dáte jako aperitiv a degustiv? Mám tady rum, samozřejmě ne ten českej, ten se smí jmenovat jen tuzemák a skutečnym rumem to nemá nic společnýho, nebo vodky, amundsen, jelcin, to je klasika, to tady nemám vystavený to je v lednici, a jinak všechno co taky vidíte, hnědek koňak, ten je úplňě úžasnej, včera tady jeden host vypil celou lahev. Pak jsem tady měl výborný pití z agáve, ale včera to tady dva týpci vytáhli za večer."

Vrcˇhní nás provedl po hospodě, hodně cestuje, takže tam má fotky z různých zemí. Dokonce nám ukázal i fotku amerických vojáků na dívčím záchodě, kteří právě vybrali nějakou odměnu na základně Kvantanámo.

Mě zaujala zeď vykládaná dřevem, přemýšlel jsem o její tvorbě v klubovně:

Blížil se ale čas vhodný k přechodu na výroční oheň kmene Wipzynk. V klubovně byl mumraj uklízeček pod vedením Terky. Mladší holky to braly s humorem, který puberťačky provází od nepaměti. Ve chvíli, kdy mě motýlek zkoušel lekat, jsem se šel raději přichystat na cestu.

Ta vedla k Terce, která nám připravila vynikající kapučíno s rumem, a žádala nás IT spealisty o opravu tiskárny. Nic jsem neudělal a tiskárna fungovala, to Terka ještě neví, že se za 24 hodin vybije moje nadpřirozená aura a tiskárna opět začne muchlat papíry.

Vyrazili jsme vybaveni na severské prostředí a čekali, až se dostavníky jedoucí na výroční oheň dostaví.  První auto s Rickem a Edou vzalo holky. Druhé s  Pedrem nás.

U chaty Koliby nás čekal Žvandislav, převedl přez potůček a do lesa. Na planině byla Petra se dměma psy. Besinou, a štěňátkem, které se stalo středem pozornosti, v celého večera.

Hlavně Rick se mu hodně věnoval, zvláště, když ho měla na prsou Petra, a o několik hodin Káťa.

Slavnostní chvíle začala, Žvanda zavolal oheň všichni jsme si vychutnávali posvátnou náladu, načež Eda pronesl: Já se du vymočit. A šel.

Petra měla s přinesením ohně problémy, ale nakonec jakési hořící koště přinesla a oheň byl zapálen.

Některým lidem byla zima, takže jsme se podepsali do kroniky uhlíkem, a moc to neprotahovali.

Mohlo to být delší, ale následoval "tah", který to docela vynahradil.

Původně měl být na panče – ta byla zavřená.

Tak Velbloud – ten byl plný.

Tak Božák – dali jsme si jedno pivo, ale servírka měla plno, a byla natolik nepříjemná, že jsme chtě nechtě změnili lokák – na Rajče.

A to byla dobrá volba. Příjemná rychlá obsluha, estetické prostředí, dobré jídla a kromě toho černý kozel!

Kecali jsme kecali, hráli si se štěňátkem – popelnicovým nalezencem

Později došlo i na Bang, kde opět žádné útoky nebyli osobní, ale dokonale racionální.

No, ale nakonec večer skončil a hurá domů.

Ráno hurá do práce, naštěstí byl problém s obráběním včas vyřešen. Chyba byla, že si kolega špatně změřil nástroj(To muže být osudné i ve zcela jiných případech).

CEstou domů jsem potkal Očka a probrali jsme možné i nemožné, hlavně stylystu ve openoffice. Den utíkal dál a dál jak splašený šemík, ale věci jako návštěva rodičů, nebo středisková rada jsou témata jen pro ty nejtrlejší.

Dlouho jsem neblogoval, a nevím jak na to budu mít čas a nějakou tu můzu.

Ta bude asi přímo úměrná počtu komentářů zdejších čtenářů. 

Blog je zrcadlo, nenž odráží osobnodst. Je posunuté v čase a vyhlazuje vrásky.

Začal jsem blogovat, když jsem objevil blog jedné holky, kterou jsem znal, ale jen od vidění. Byla mi simpatická, ale moc mladá a z úplně jiného světa. Za jistých okolností v paraelním vesmíru by jsme si ale dobře rozuměly.

Když jsem přišel na její blog, líbila se mi šíře jejích aktivit, její oblíbené kapely a filmy, apod. V době kdy, kdy jsem se o její stránce dozvěděl(při náhodném hledání fotky koně) na stránku už pár měsíců nepřispívala. Poslední titulek zněl: Žiju budoucností.

A asi začala žít budoucností. Protože už její problémy nebyly tak velké, aby si musela vylévat srdéčku na veřejném deníčku. Třeba našla někoho, s kým si rozumí natolik, že už nepotřebuje zběsile datlovat do plechové bestie, ale může si své trápení, které nespravedlivý svět přináší vylít do ouška přátel, hlavně toho vsého.

I já jsem si říkal, že až začnu být trošku spokojenější, poznám to podle toho, že nebudu psát do blogu, a budu žít budoucností.

A čátečně tomu tak je. Prošel jsem si očistcem marného trápení, kterého mě nikdo nemohl zbavit.

A zkoušel znovu a znovu lépe a lépe žít tenhle život.

A znovu a znovu jsem zjišťoval, že neumím žít podle linek, vedoucích na měsíc a ještě dál, které jsem si nakreslil na klenbu svých šedých laloků.

Jenže ať se mi toho sebevíc nedaří, něco přece, a soukolí úspěšnosti se dává pomaličku do pohybu.

Několik řeměnic a hřídelí ještě potřebuje trošku promazat, ale poprvé mám pocit, že život má smysl. Stačí když člověk dělá smysluplné věci.

+s kolektivem v práci víc rozumím – člověk se musí otrkat

-spoustu večerů nikam nevyrazím, protože jsem mrtvý

+práce, jež dělám pro skaut se mi jde vcelku od ruky člověk se dost naučí

-+učení na státnice doct odbývám, minulý týden jsem už trošku přitvrdil

+mám pocit, že mě lidi víc berou, protože už od věcí neutíkám, ale snažím se je dotáhnout do konce

-na sport nemám buď čas, nebo chuť, pořádně se do toho pustím až po státnicích, do té doby, nechám body lehce chřadnout

+nenudím se

-stále nemám přítelkyni(zatím se spíš než o přímý lov snažím být trošku použitelný a sympatický)

+mám nový foťák a notebook, rozšiřuje to mé možnosti

Ale už píšu nesmysly, to hlavní je, že mi je dobře, snad pár deky vyšší váhy, jež obaluje nervovy, a tak mi na ně jde méně věcí.

Kluci mě obviňují, že jsem přestal psát blog, a míň chodím do hospody proto, že jsem se zamilovat.

Absurdní obvinění, zamilovávám se zas a znovu do desítek nymf, které brázdí tuto planetu. Ach at slečna XY, ta je tak úžasná! Povzdychnu si nečekaje, že ji ještě uvidím, než mi ji jiné myšlěnky vyženou z hlavy.

A v poslední době se mi rojí v hlavě tolik méně romantických myšlenek, které ubírají prostor těm, které jsou v mé hlavě dokonalé. Ale malý prostor alespoň na jednu snad zbývá.

Ne, ne, to co prožívám se dá nazvat spíš protikladem slova zamiloval.

Test dopadl pozitivně, jak jsem předpokládal. Lidí hledajících vulgární a sexuelní výrazy je mnoho, ale přeci jenom češi na internetu jistou mírou hledají i jiné výrazy.

Týden před testem vypadala návštěvnost blogu takto:

15,18,6,2,7,37,21

V den provedení testu(viz minulý článek) se návštěvnost inhed více než zdvojnásobila na

80 návštev

A ani potom příliš neklesala, a to aniž bych pulikoval nové články:

22,17,11,15,23,21

Experiment to byl zajímavý. Mírně se mi zvedla i návštěvnost blogu, ale opakovat ho již nebudu. 

Divoce se měnící ratingy stránek mě přivedly na nápad na zajímavý pokus. Google má všelijaké algoritmy na určení toho, která stránka nejvíc vyhovuje daným kritériúm, a tyto algoritmy mimo jiné sledují počet vyhledávaných slov v daném článku. Nejvíce lidí se chytí na sexuální výrazy. Nevím jak přesně funguje google, ale počítám s tím, že pokud bych zadal do článku čistě erotizující slova, nechytil by se ani google, ani uživatele. Proto zde napíšu věty, které nemají v celku žádný smysl, ale obsahují vulgární, erotické a nespisovné výrazy. Těm které tímto postupem pohorším se předem omlouvám, stejně jako těm, kterým se vzrušením klepe celé tělo, a v natěšení že si přijdou na své se dostanou na tyto stránky, jež jejich vzrušení dozajista neuspokojí. Tak tedy do toho! V nejbližší době napíšu výsledky,jak to dopadlo!

Ema má malou kundu. Je to maso. Velký čurák se zvdihl. Prsa až po prsa. Kapka kápla na rozechvělý poštěváček. Vzala ho mezi velké pysky. Dále už jen co poradí pan google. Nápad uvařit si kundu vznikl před pár dny v několika chorých hlavách. Penis je kopulační nástroj samců u savců. Pyskama to začlo a kundou to končí. Chlastat, krkat, píchat, prdět. Kolik měří tvůj penis? Jednoho dne jsem přemejšlel z čeho udělat pořádný svorky na bradavky. Píchat probouzející se heboučkou a horkou přítelkyni. Chci se šukat se psem. Kunda je městem o rozloze 9,85 km2. To musí pořádně píchat. Lesbický sex v autě může být nebezpečný. Ale vagina ji má. Malé závojíčky jí úplně zmizely a vše se lesklo mastným olejem. Těhotné Halle Berry narostla prsa a cítí se sexy. Podívejte se na sexy kočku a její velká prsa. Mohl se milovat hodiny, aniž by vystříkl a to, co měl mezi nohama snad nebyl penis. Na fotkách naleznete jek lehkou erotiku, tak orální a anální sex. Začal jsem ji jemně projiždět závojíčky a nechal jsem ji vychutnávat si ten pocit. Řeč těla, sex a city, sex a láska, sex a vztahy, sexuální vývoj a výchova, pornografie, erotika, masturbace, homosexualita. Moje bradavky jsou příliš velké a hrozně citlivé, jakmile se jich dotknu, hned jsem vzrušená a navíc mám i velká prsa. Soulož po italsku. Přitom by stačilo šukat s gumou. Barbie Světlana Šáchová ukázala bradavky. Bůh, toť láska. Kunda je jejím oltářem. Pod pasem netahá žok sádla a sex ho baví. Penis zafungoval jako hromosvod. Jak jsme jeli mrdat devky. Který by mě chtěl mrdat do zadní dírky. Po chvíli rozevírám jako knihu velké stydké pysky, které zcela zakrývají závojíčky. Hledaná fráze mrdat nebyla nalezena. Chceš píchat? Mrdat a nechat polykat. Proč chce Martin Dejdar píchat a škrábat? Vystavovat své bradavky totiž přišla na dětskou charitativní akci. V tomto mikročlánku bych vás chtěl upozornit na původní význam slova šukat. Prsa moderátorky Drtinové obletí republiku. Problém vpáčených bradavek je nejen estetický, ale i funkční. Vítáme vás na stránkách chatovací místnosti Bradavky pod tričkem. Pomalinku jsem svými prsty začal rozevírat její závojíčky, začala vlhnout. Vyber si nejlepší sex po telefonu a zavolej. Souložit nemusíme jen v ložnici, a já se k tomu přidávám. Ema má malou kundu. Je to maso. Velký čurák se zvdihl. Prsa až po prsa. Kapka kápla na rozechvělý poštěváček. Vzala ho mezi velké pysky. Dále už jen co poradí pan google. Nápad uvařit si kundu vznikl před pár dny v několika chorých hlavách. Penis je kopulační nástroj samců u savců. Pyskama to začlo a kundou to končí. Chlastat, krkat, píchat, prdět. Kolik měří tvůj penis? Jednoho dne jsem přemejšlel z čeho udělat pořádný svorky na bradavky. Píchat probouzející se heboučkou a horkou přítelkyni. Chci se šukat se psem. Kunda je městem o rozloze 9,85 km2. To musí pořádně píchat. Lesbický sex v autě může být nebezpečný. Ale vagina ji má. Malé závojíčky jí úplně zmizely a vše se lesklo mastným olejem. Těhotné Halle Berry narostla prsa a cítí se sexy. Podívejte se na sexy kočku a její velká prsa. Mohl se milovat hodiny, aniž by vystříkl a to, co měl mezi nohama snad nebyl penis. Na fotkách naleznete jek lehkou erotiku, tak orální a anální sex. Začal jsem ji jemně projiždět závojíčky a nechal jsem ji vychutnávat si ten pocit. Řeč těla, sex a city, sex a láska, sex a vztahy, sexuální vývoj a výchova, pornografie, erotika, masturbace, homosexualita. Moje bradavky jsou příliš velké a hrozně citlivé, jakmile se jich dotknu, hned jsem vzrušená a navíc mám i velká prsa. Soulož po italsku. Přitom by stačilo šukat s gumou. Barbie Světlana Šáchová ukázala bradavky. Bůh, toť láska. Kunda je jejím oltářem. Pod pasem netahá žok sádla a sex ho baví. Penis zafungoval jako hromosvod. Jak jsme jeli mrdat devky. Který by mě chtěl mrdat do zadní dírky. Po chvíli rozevírám jako knihu velké stydké pysky, které zcela zakrývají závojíčky. Hledaná fráze mrdat nebyla nalezena. Chceš píchat? Mrdat a nechat polykat. Proč chce Martin Dejdar píchat a škrábat? Vystavovat své bradavky totiž přišla na dětskou charitativní akci. V tomto mikročlánku bych vás chtěl upozornit na původní význam slova šukat. Prsa moderátorky Drtinové obletí republiku. Problém vpáčených bradavek je nejen estetický, ale i funkční. Vítáme vás na stránkách chatovací místnosti Bradavky pod tričkem. Pomalinku jsem svými prsty začal rozevírat její závojíčky, začala vlhnout. Vyber si nejlepší sex po telefonu a zavolej. Souložit nemusíme jen v ložnici, a já se k tomu přidávám. Ema má malou kundu. Je to maso. Velký čurák se zvdihl. Prsa až po prsa. Kapka kápla na rozechvělý poštěváček. Vzala ho mezi velké pysky. Dále už jen co poradí pan google. Nápad uvařit si kundu vznikl před pár dny v několika chorých hlavách. Penis je kopulační nástroj samců u savců. Pyskama to začlo a kundou to končí. Chlastat, krkat, píchat, prdět. Kolik měří tvůj penis? Jednoho dne jsem přemejšlel z čeho udělat pořádný svorky na bradavky. Píchat probouzející se heboučkou a horkou přítelkyni. Chci se šukat se psem. Kunda je městem o rozloze 9,85 km2. To musí pořádně píchat. Lesbický sex v autě může být nebezpečný. Ale vagina ji má. Malé závojíčky jí úplně zmizely a vše se lesklo mastným olejem. Těhotné Halle Berry narostla prsa a cítí se sexy. Podívejte se na sexy kočku a její velká prsa. Mohl se milovat hodiny, aniž by vystříkl a to, co měl mezi nohama snad nebyl penis. Na fotkách naleznete jek lehkou erotiku, tak orální a anální sex. Začal jsem ji jemně projiždět závojíčky a nechal jsem ji vychutnávat si ten pocit. Řeč těla, sex a city, sex a láska, sex a vztahy, sexuální vývoj a výchova, pornografie, erotika, masturbace, homosexualita. Moje bradavky jsou příliš velké a hrozně citlivé, jakmile se jich dotknu, hned jsem vzrušená a navíc mám i velká prsa. Soulož po italsku. Přitom by stačilo šukat s gumou. Barbie Světlana Šáchová ukázala bradavky. Bůh, toť láska. Kunda je jejím oltářem. Pod pasem netahá žok sádla a sex ho baví. Penis zafungoval jako hromosvod. Jak jsme jeli mrdat devky. Který by mě chtěl mrdat do zadní dírky. Po chvíli rozevírám jako knihu velké stydké pysky, které zcela zakrývají závojíčky. Hledaná fráze mrdat nebyla nalezena. Chceš píchat? Mrdat a nechat polykat. Proč chce Martin Dejdar píchat a škrábat? Vystavovat své bradavky totiž přišla na dětskou charitativní akci. V tomto mikročlánku bych vás chtěl upozornit na původní význam slova šukat. Prsa moderátorky Drtinové obletí republiku. Problém vpáčených bradavek je nejen estetický, ale i funkční. Vítáme vás na stránkách chatovací místnosti Bradavky pod tričkem. Pomalinku jsem svými prsty začal rozevírat její závojíčky, začala vlhnout. Vyber si nejlepší sex po telefonu a zavolej. Souložit nemusíme jen v ložnici, a já se k tomu přidávám. Ema má malou kundu. Je to maso. Velký čurák se zvdihl. Prsa až po prsa. Kapka kápla na rozechvělý poštěváček. Vzala ho mezi velké pysky. Dále už jen co poradí pan google. Nápad uvařit si kundu vznikl před pár dny v několika chorých hlavách. Penis je kopulační nástroj samců u savců. Pyskama to začlo a kundou to končí. Chlastat, krkat, píchat, prdět. Kolik měří tvůj penis? Jednoho dne jsem přemejšlel z čeho udělat pořádný svorky na bradavky. Píchat probouzející se heboučkou a horkou přítelkyni. Chci se šukat se psem. Kunda je městem o rozloze 9,85 km2. To musí pořádně píchat. Lesbický sex v autě může být nebezpečný. Ale vagina ji má. Malé závojíčky jí úplně zmizely a vše se lesklo mastným olejem. Těhotné Halle Berry narostla prsa a cítí se sexy. Podívejte se na sexy kočku a její velká prsa. Mohl se milovat hodiny, aniž by vystříkl a to, co měl mezi nohama snad nebyl penis. Na fotkách naleznete jek lehkou erotiku, tak orální a anální sex. Začal jsem ji jemně projiždět závojíčky a nechal jsem ji vychutnávat si ten pocit. Řeč těla, sex a city, sex a láska, sex a vztahy, sexuální vývoj a výchova, pornografie, erotika, masturbace, homosexualita. Moje bradavky jsou příliš velké a hrozně citlivé, jakmile se jich dotknu, hned jsem vzrušená a navíc mám i velká prsa. Soulož po italsku. Přitom by stačilo šukat s gumou. Barbie Světlana Šáchová ukázala bradavky. Bůh, toť láska. Kunda je jejím oltářem. Pod pasem netahá žok sádla a sex ho baví. Penis zafungoval jako hromosvod. Jak jsme jeli mrdat devky. Který by mě chtěl mrdat do zadní dírky. Po chvíli rozevírám jako knihu velké stydké pysky, které zcela zakrývají závojíčky. Hledaná fráze mrdat nebyla nalezena. Chceš píchat? Mrdat a nechat polykat. Proč chce Martin Dejdar píchat a škrábat? Vystavovat své bradavky totiž přišla na dětskou charitativní akci. V tomto mikročlánku bych vás chtěl upozornit na původní význam slova šukat. Prsa moderátorky Drtinové obletí republiku. Problém vpáčených bradavek je nejen estetický, ale i funkční. Vítáme vás na stránkách chatovací místnosti Bradavky pod tričkem. Pomalinku jsem svými prsty začal rozevírat její závojíčky, začala vlhnout. Vyber si nejlepší sex po telefonu a zavolej. Souložit nemusíme jen v ložnici, a já se k tomu přidávám. Ema má malou kundu. Je to maso. Velký čurák se zvdihl. Prsa až po prsa. Kapka kápla na rozechvělý poštěváček. Vzala ho mezi velké pysky. Dále už jen co poradí pan google. Nápad uvařit si kundu vznikl před pár dny v několika chorých hlavách. Penis je kopulační nástroj samců u savců. Pyskama to začlo a kundou to končí. Chlastat, krkat, píchat, prdět. Kolik měří tvůj penis? Jednoho dne jsem přemejšlel z čeho udělat pořádný svorky na bradavky. Píchat probouzející se heboučkou a horkou přítelkyni. Chci se šukat se psem. Kunda je městem o rozloze 9,85 km2. To musí pořádně píchat. Lesbický sex v autě může být nebezpečný. Ale vagina ji má. Malé závojíčky jí úplně zmizely a vše se lesklo mastným olejem. Těhotné Halle Berry narostla prsa a cítí se sexy. Podívejte se na sexy kočku a její velká prsa. Mohl se milovat hodiny, aniž by vystříkl a to, co měl mezi nohama snad nebyl penis. Na fotkách naleznete jek lehkou erotiku, tak orální a anální sex. Začal jsem ji jemně projiždět závojíčky a nechal jsem ji vychutnávat si ten pocit. Řeč těla, sex a city, sex a láska, sex a vztahy, sexuální vývoj a výchova, pornografie, erotika, masturbace, homosexualita. Moje bradavky jsou příliš velké a hrozně citlivé, jakmile se jich dotknu, hned jsem vzrušená a navíc mám i velká prsa. Soulož po italsku. Přitom by stačilo šukat s gumou. Barbie Světlana Šáchová ukázala bradavky. Bůh, toť láska. Kunda je jejím oltářem. Pod pasem netahá žok sádla a sex ho baví. Penis zafungoval jako hromosvod. Jak jsme jeli mrdat devky. Který by mě chtěl mrdat do zadní dírky. Po chvíli rozevírám jako knihu velké stydké pysky, které zcela zakrývají závojíčky. Hledaná fráze mrdat nebyla nalezena. Chceš píchat? Mrdat a nechat polykat. Proč chce Martin Dejdar píchat a škrábat? Vystavovat své bradavky totiž přišla na dětskou charitativní akci. V tomto mikročlánku bych vás chtěl upozornit na původní význam slova šukat. Prsa moderátorky Drtinové obletí republiku. Problém vpáčených bradavek je nejen estetický, ale i funkční. Vítáme vás na stránkách chatovací místnosti Bradavky pod tričkem. Pomalinku jsem svými prsty začal rozevírat její závojíčky, začala vlhnout. Vyber si nejlepší sex po telefonu a zavolej. Souložit nemusíme jen v ložnici, a já se k tomu přidávám.

Ráno všichni po oslavě odjeli autem nahoru, a já cítil jistou prázdnotu, jako když se balonek vyfoukne a sneze k zemi. Nevyspání, zbytek alkoholu a pocitů ve mě vytvářeli zvláštní melancholickou náladu. Šel jsem ještě kousek s Pájou, a pak ještě dál, jestli nepotkám Káťu. Pak jsem směřoval na hvězdárnu, nevěda kam, ani proč to vlastně jdu,někam dál kamkoliv, kde bude nějaké dobrodružství, jen tak blouznit po okolí, možná si udělat pár fotek, a nakonec nakoupit. Postupně jsem došel na písečák.

Do jánáčkových sadů

Na letnou, kde mě zklamalo, že zbourali poslední cimru z baráků na skále

A potěšilo, že opravují hrádek

A dokonce i škvárovník

Moje kroky směřovali do parku, kde jsem potkal krásnou veverku.

Jo, jo, už jsem dlouho neměl čas věnovat se bláznivým toulkám beze smyslu, Po nákupu jsem šel domů, a pozval Dandueho na čaj a vodnici, trošku jsme kecali a pozorovali a zkouseli vyfotit mesic. Zjistil jsem, ze muj fotak je smejd, a ze neumi ziskat svetlost z bodu, ani ji nasavit manualne. Moje nejlepsi fotka focena prez dalekohled nakonec dopadla takhle:

Mozna se stativem docilim lepsich vysledku. Nakonec jsme s Američanem odletěli na základnu.

Člověk je tvor sociální, a tak rád patří do nějaké té party. Jednou z takovýchto mojich part je trojlístek, a lidé okolo. A protože se tahle parta částečně utužila v restaračních zařízeních, není divné, že se často scházíme na oslavách. Pro holky jsem si připravil dárky už před 14 dny, protože se oslavička odložila. Snažil jsem se sehnat něco zajímavějšího, a méně pomíjivého, než lahve a bomboniéry. Pravda peněženka protestovala, ale život je otázkou priorit. Takto vybaven jsem očekával jak vůbec oslava dopadne. Nebude to divné? Potisící ta samá oslava, navíc s drobným přebytkem mužské populace...

Ale pěkně popořádku.

Ten den jsme víceméně dostavěli boudu. A je to dobře, ať už tím myslím cokoliv. Skočil jsem pro víno, Pavel mi pomohl s kombem. Ještě jsme pozbíral notas, a hurá na pařbičku. Bylo nás tam jak psů. Zapojim jsem aparát, a nalil si první sklenku. Popravdě mám akci trošku zamlženou, ani nevím, jestli alkoholem, nebo čím.

Ona se vlastně docela rozjela. Hráli jsme twister, z počátku to byla těžká pohoda...

Sestřičky Nagyovi dokonce předváděli synchronizované vystoupení...

Jenže pak se to zvrtlo v tlačenici jak v Tokijském metru...

Nebo dokonce v rituální sebevraždu páchanou v tom samém státě...

Nicméně to byla prdel!

Po té co jsme rozmixovali své údy v boji o barevné a zaručeně nebarvící kolečka. Jsme trošku zvolnili a vrátili se do dětských let abycho strávili přijemné chvíle, u kloboučku hop kombinované s pexesem. Pravidla této hry jsou jednoduchá: Ať uděláš cokoli, bude se chlastat! A tak 5 litrů vína padlo asi během hodiny.

Po vypítí určitého množství alkoholu jsme si testovali, zda jsme ještě střízliví:

To už konečně dorazila Terka a my holi popřát. Vůbec nevím, co kdo přál, ani co kdo dostal. Prostě krize. Poté se pustila hudba a tancovalo se. Tancovali jsme všemožně i nemožně, a dobře jsme si zatrsal s Šárinou. Prostě to bylo fajn. V jednu chvíli sem si zahrál na vozembouch a udělal si šlic na bradě, asi ze mě tekla docela krev, Prófa mi to naštěstí přelepil, a nijak mě to neomězovalo. Až druhý den jsem zjistil, že jsem si asi narazil sanicí, nemůžu na jedné straně dokousnout a cítím divný talk v uchu, doufám, že je to jen malý otok, který brzo splaskne. Jak říká Rick mám sedm životů, a ať dělám, co dělám, nikdy se pořádně nezraním.

Pak se mělo jít na afterpatry v Atlantiku na bouling. Vůbec se mi tam nechtělo, odnesl jsem si věci(myslím, že mi Šárka pomohla), ale nakonec jsem šel, a nuda tam předčila mé očekávání. První dvě hry mě ještě trošku bavily, ale byl jsem už moc prejásaný, dal jsem si kolu, prospal se, a čekal, kdy se konečně už půjde dělat něco jiného, nebo domů. Měnil se čas, a tak se moje čekání protáhlo o hodinu. V klubovně už šli všichni spát.

A tak jsem po krátkém rozhovoru s Káťou taky zamířil domů. Naspal jsem asi 2 a půl hodiny. Šel jsem lidem v klubovně a samozřejmě sobě nakoupit něco k jídlu, uklidili jsme a to je vše. Tedy skoro...

Tento víkend jsem se rozhodoval mezi dvěmi hrady. Mohl jsem jet buď na Haunstein v obci Horní hrad, nebo Doubravka v obci Teplice.

Zvítězil Haunstein, ale pro nepřízeň počasí se akce nekonala. Ani na minutu mě to nemrzlo. Bál jsem se hluchých míst, pro podobné akce tak typických, ale naštěstí se našlo dost zabijáků nudy, které časové mezery celkem zaplnily.

VO CO GO?

Skauti z celého světa mají každoročně svá setkání Jamboree. S příchodem moderních technologií se kromě klasických osobních meetingů začala uspořádávat také Jamboree On The Internet. K internetovskému mecheche se pak připojilo ještě Jamboree On The Air, tedy setkávání skautů vysílačkami, za pomoci radioamatérů.

Radioamatéři na Doubravce jsou s námi spřízněni a rádi nás na hradě vidí. Oni nás nechají na hradě pořádat naše akce, a my jim občas pomůžem s nějakými pracemi.

Ale nejdřívě pěkně popořádku.

Po půl deváté v sobotu se stavil Eda se svým paprskoletem, a naložili jsme moje krámy, dojeli probenzín, pak krámy z klubovny, a Myšku s Danduem.

Na kopci bylo potřeba říznout nějaké stromky. Dandue se vyškrábal do svahu, kde byl jeden opravdu tlustý strom zaklesnutý, a já mu měl podat pilu. Mužská ješitnost mi nedovolila,tento úkol splnit bez výhrad, tak jsem se zatím vrhnul na jednu větev na které strom držel. Činy byly rychlejší, než myšlenky, a tak se mi vahou stromu pila skřípla. Obavy, že by mě strom mohl zavalit jsem považoval za liché. Nakonec se nám podařilo pilu vyprostit. A mohli jsem pílit dál.

Strom ležel často na hlíně, navíc ve svahu, ve křoví, a tak ho seřezat nebyla žádná sranda. Uplatnily se zde Dandueho dřevorubecké schopnosti, které přecijenom lehce překonávají moji přirozenou šikovnost a zbrklost. Navíc jsem se cítil díky zanedbání přísunu potravy nějak slabý a vysílený. Po troše zápolení, kdy jsme strom téměř dořezali jsem zbaběle utekl do hradu. Už mě to nějak nebavilo. Tam jsem se připojil k dalším nemakačenkům na hradě, kde se podpřipravily stoly a dekorace k celé akci. Pomohl jsem lidem zprovoznit Wifinu a šel se mrknout do vysílací místnosti, kde byli holky z vansdorfu, a udělal pár fotek. Radioamatér s kloboukem krokodýla dandueho šteloval knoflíkem frekvencí, občas otočil anténou a opakoval název stanice pomocí kódových slov. Když nějakou stanici chytil, což se projevilo podivnými zvuky ozývajícími se z reproduktory, jenž cvičené ucho považovalo za artikulované, předal mikrofon svým "koperete operators" a ty se představily.

Podíval jsem se na internet, abych něco zjistil i o JOTI, pokecal s Káťou přez net. Znovu jsem šel k vysílačce, tentokrát jsem se i aktivně zůčastnil s větou:

"Hellow anybody, my name is Tom, very greeting for you, OVER"

Což byl v porovnání se zastydlými puberťáky Johnbeem a Gazzikem excelentní výkon. Ty dva se pořád pošťuchovali a chichotali, a radioamatér je musel furt krotit, aby¨si na druhé straně drátu nemysleli, že si z nich jen střílíme. No prostě určité formy zamilovanosti činí lidi krásně nepoužitelnými.

Pak odešli, a místo si s nimi vyměnil Eda, který pár vět do mikrofonu řekl. Nicméně, když jsem chtěl odejít mi naznačil, že by to ode mě bylo zbabělé, nechat ho tam samotného. Ještě jsem chvíli počkal, nakonec jako první utekl Eda.

Dole se hrál BANG, tak jsem se připojil. Páťa dobrák mě v první hře vulkanikem a 4 BANGy hned vyrušil, ačkoliv jsem hrál s ním :) Alespoň jsem se v klidu najedl.

Nakonec jsem se rozehráli, mezitím dorazili další hosté, mimojiné Káťa, Krak, apod. Když hra neslibovala žádné divoké zvraty, navštívil jsem opět vysílačku.

Kátě díky její anglické jazykové vyzrálosti komunikace vyloženě šla, a druhý radiomatér se nesnažil o co nejvíce spojení, ale o to, abysme si popovídali.

Sice jsem jen poslouchal, ale přišlo mi to zajímavé. Řeči se točily okolo počasí, věku volejících, ale došlo dokonce i na popis techniky, kterou na Jamboree máme.

Načal se soudek, pěnilo to, ale šlo to.

Jednička měla střediskový sněm, a já s Káťou jsme zatím ohřívali guláš simultálně s hrou carcassonne. Bylo těžké udržet kontinuitu myšlenek v jednom směru. Zamíchat, odehrát, poslechnout si něco pěkného z rady, zamíchat... No zkrátka se mi souběžně s mícháním guláše míchaly i myšlenky, ze kterých jsem pak měl guláš.

Jednička si zakládá, na tom, že oni nic nemusí zdlouhavě řešit, jako my, a že se vším jsou hned hotovi. Proto mě mírně škodolibě potěšilo, když se jejich sněm protáhl stejně jako ten náš! Také volby probíhali spíše formou diskuze, následované jednohlasným schválením.

Pivko teklo, nálada byla na vzestupu, ačkoliv část lidí(včetně mě) osvětlovala mihotavá záře notebooků. Nakonec jsme je vypli a šli si sednout ke hranatému stolu.

Pivku docházel tlak, a tak pomohl Míša s hasičákem, který je přece plný CO2. Aby jsme jenom nechlastali pivo, začala kolovat Milanova flaška plná překvapení, a Míša nám rozlil paňáky užnevímčeho, asi myslivce. Jistá slečna si přivlastnila i ty přebývající paňáky, což mělo vliv na její stav mysli.

Večer nebudu komentovat, ale spalo se dobře.

Ráno když všichni ještě spali, jsem si šel udělat pár fotek. Bylo krásně, a bolehlav měl ještě pauzu. Káťa pak šla domů, tak jsem se prošel, a fajně jsme si pokecali. Po návratu začalo líné balení, dopíjení piva, pomoc na hradě, úklid, a ukázání historických prkének dokazujících, že i dnešní vzhled doubravky není z nejmladších.

Zbytek neděle jsem krásně proflákal a cítil jsem se přitom báječně!

Byly doby, kdy se socialisticky plánovali, a socialisticky myslelo. Masa měla přednost před člověkem, učelnost před estetikou. O stavbách rozhodovali hodnostáři, kteří neměli to nejmenší urbanistické cítění.

Někteří lidé se instinktivně bojí všeho nového, nezvyklého. Pokud je postaveno x domů XY proč nestavět další domy XY? Proč? Protože se města pak stávají fádními, ničím nezajímavými skořápkami, které jen lemují náš pochod stejně šedivým životem.

Jistě rozmanitost se nesmí proměnit v nevkus. Nevkusem, je však krása prvplánová, cílená a jednoduchá. Kdybychm postavily 10 chrámů svatého Víta, možná by to již byl nevkus, ačkoliv i to by bylo svým způsobem nevšední a ojedinělé. Ale národní knihovna?

Spousta lidí jí nazývá příšerností, obludou, nevzhledným žvancem prskutým do středu našeho hlavního města. Přesně tak lidé nazývali Eifelovu věž, tančící dům, a desítky dalších zajímavých moderních architektonických skvostů v celém světě. Časem se z nich staly symboly, atrakce, které obdivují nejen obyvatelé, ale i turisti.

Ano mnoho lidí teď chobotnici nechce, stejně jako nechce zvýšení daní, nebo snížení sociálních dávek. V dlouhodobém horizontu si však ti samí lidé budou za čas říkat, nepůjdem se zase na tu naší chobotničku podívat? Právě proto by měli rozhodovat zkušení urbanisté, kterým by byla zastupitelstvem dána důvěra, a pakliže by nebylo podezření na jejich zkorumpovanost, měli by rozhodovat bez ohledu na krátkodobé veřejné mínění lidí, kteří nemají představu, jak se stavba časem s městem zžije, a jak bude v jeho kontextu fungovat v následujících letech.

Zabedněnost lidí, kteří proti projektu, který zvítězil ve výběrovém řízení nyní bojují je až úsměvná, inu když neumí přilákat voliče svým charismem, alespoň získávají simpatie, bojem proti čemukoliv.

Tímto se připojuji ke kampani za podporu Blobu!

Život je složitý, neustále se ve spirále vyvíjí, a nabaluje na sebe nové a nové odlišnosti, ačkoliv z některých úhlů je zmražen a bez pohybu.

Ať je to život všeho, vesmíru, planety, člověka.

A život sleduje kamera naší mysli. Někdy život vypadá perfektně, a stačí změnit záběr a objeví se úplně jiná realita, která může být až děsivá.

I štěstí je relativní pojem, a na četných vrcholcích extáze se vždycky nějaké to štěstí nachází. Jen ho má každý jinak dávkované. Pro někoho je štěstím pohoda, pro někoho peníze, pro někoho práce, pro někoho láska, nebo koktejl toho všeho najednou. Dobrý koktejl musí mít kvalitní suroviny v dobrém poměru, a pokaždé trochu jiném uspořádání.

Plkám tady hlouposti, protože suroviny do svého kotejlu momentálně nemůžu sehnat, a je otázka, kdy budou na skladě. I když po spínech zpravidla zafunguje chemie mozku a člověk se zničehonic vyhoupne do výšin a usmívá se na svět, jen tak bez příčiny. I tak je život bez dostatku kompaktibilních ženských elementů neživot. Zmražená existence bez katalizátorů pro průnik do dalšího myšlenkového světa.

Život ve spirále, jako planeta obíhající slunce, pravidelných intervalech se přibližuje, a oddaluje, aniž by se s ním srazila a promíchala si s ním svoji hmotu za vzniku nových vesmírných těles. Krouží po milióny let, a každý její oběh se podobá tomu předchozímu, planeta stárne, a s každou otočkou se její kroužení mění, ale jen velmi zvolna. Planetě je to jedno. Ona s tím stejně nic nezrobí.

Jen lidem záleží na jejich osudu, a snaží se svou oběžnou dráhu odchýlit správným směrem. Na konci stejně vyhasnou, ale chtějí žít i vyhasnout co nejvíc šťastní. Někteří se narodí na příznivé oběžné dráze, s některými osud zaclumá, a někteří umí sami dobře kormidlovat. Já na to pořád nemůžu sehnat příručku.

Na skautské zahradě stavíme sklad na různej bordel z klubovny. No ona nám ho vlastně měla postavit firma Sazko-Čechy, ale postavily jen konstrukci, a pak se asi někdo překlep, když místo DOSTAVĚNÍ BOUDY napsal ZASVINĚNÍ zahrady. Nám se však navážku nedařilo silou vůle přeměnit na střechu, podlahu a opláštění stavby, atk jsme si boudu museli dostavět sami.

A já jako správný blb začal makat. Minulý týden jsme naházeli na podlahu asi 20 tun štěrku, a počali s přípravou.

Rozpis brigád(asi jich bude víc, ale už si nevzpomínám):

Neděle 30.9. – úklid zahrady, oprava plotu, přenošení podsad z bigonů

Neděle 3.10. – návážka hrubého štěrku na podlahu

Pátek 5.10. – navážka zbytku hrubého štěrku na podlahu, zarovnání, navážka jemného štěrku

Podnělí 8.10. – navážka jemného štěrku na podlahu, zarovnání

Úterý 9. 10. – pokládka dlažby v první kleci(1/3)

Středa 10.10. – pokládka dlažby v první kleci (2/3)

Pátek 12.10. – dokončení dlažby v první kleci, rovnání dlažby v druhé kleci

Sobota 13.10. – likvidace přebytečného plesnivého dřeva, oprava plotu, dokončení dlažby v druhé kleci, zapískování, natírání boků, začátek stavby střechy

Neděle 14.10. – celé latě na střechu, začátek stavby latí na boky + přidělávání desek na boky

Ona je stranda v práci něco navrhovat, řešit, kam se co vejde, jakej tam dát materiál, jakou přesnost, aby se to dobře vyrábělo, jestli to nejdřív provrtat a pak obrousit, nebo naopak.

Něco podobného jsem využil i při stavbě.

V Úterý se na zahradě naštěstí objevil Krak, a prozradil nám trik s naříznutou lištou, pak se stal Dandue naším dvorním měřičem, a urovnávačem.

V pátek jsme se s Danduem dohadovali, jestli je lepší nechat to 3 cm zkopce, s tím, že nám vyjde štěrk, nebo to nechat rovně, aby nám pak chyběl, nakonec se štěrk dokoupil. Lachtan sice měl velké oči, a když jsme mu řekli, že to bude chtít maximálně 2 tuny štěrku a tunu jemného písku, koupil od každého 3 tuny. Teď můžeme stavět pískoviště!

Nicméně jsme dlažbu v první kleci zdárně dokončily.

Následoval vydařený i rozporuplný večer u Velblouda, který vstřebávám postupně, po malých douškách.

V sobotu se začali rojit lidi, byl to roj střední velikosti, ale alespoň něco. Můj tým dokončoval dlažbu, Lachtaní tým se vrhnul na střechu. Krom toho třeba Eda likvidoval podstady, Ivan opravoval plot, spousta lidí natírala konstrukci, a na všechny vesele kapali natěrači. Jo, a odtáhli jsme maringotku!

Podlahu se podařilo dokončit, a následovalo jen dosekávání problémových míst, a zasypání štěrkem a pískem. Skupina hladičů už jen zarovnávala spáry.

V neděli byla zima, a nebyli klíče! Natáhl jsem si prodlužovák, na něž jsme neměl co připojit. Byla sice vrtačka, ale nebyly šrouby! A maflik na seříznutí plotu taky nikde.

Alespoň jsme si plot na naměřily, a začali likvidovat další schnilé podsady. Něco si Martin vybral na střešní byteček nad klubovnou, ala roveři.

Naši konečeně dorazily, a práce začala naplno, doříznul jsme plot a vrhnul se na boky, v těch už se výrazně začali realizovat Pavel s Grizlim.

Tak jsem dělal, co bylo třeba, vyráběl plíšky, zkracovat a zašpičaťovat vruty na flexe, měřil, zkracoval a přidělával necelé desky. Utvořily jsme tým se Šárkou, a šlo to dobře. Jediným problémem, byl nedostatek nabitých akuvrtaček. Takže jsme se o ně přetahovali. Kluci používali Vrtačku na 220, a pořád posouvali místo, s proudem, a ostatní za nimi s flexou a maflíkem běhali jak psíci. Neudělalo se toho tolik, kolik jsem čekal. Ale myslím, že když na to vlítne starý tým – Já, Rick, Dandue, Martin, že to půjde rychlostí blesku.

Večer jsme zašli s Danduem a jeho spolužačkama do divadla na Dona Quijote a Sancho Panzu v podání Kaisera a Lábuse. Nebylo to špatné, byla to příjemná hra, ale čekal jsem větší maso, víc srandy. Precijen humor původni hry proteklý perem Lasicy a Satinskeho, předhozený vulgaritě těchto dvou šašků mohl být lepší.

Druhá půlka představení mě bavila o trošku víc, a jsem rád, že jsem na to šel.

Pak sme skočily do mě neznámé stodoly, dali si tam pár piv(slovy 4), příjemě pokecali o vodě a známých i neznámých a v mrazivé noci jsem prchal domů.

Je to až s podivem, jak lidstvo nějaké věci jeden čas zkoumá mílovými kroky, a pak vývoj ustrne a takřka se zastaví.

Můžeme to vidět i na této raketě Sojuz. Momentálně je to jediná raketa schopná v současné době dopravit člověka do vesmíru. Čínská plavidla ze sojuzu vycházející, lítají jen občas. Američané používají nákladné a nebezpečné raketoplany, které roku 2010 přestanou lítat úplně.

Přitom základ této lodi byl vytvořen krátce po druhé světové válce! Roku 1950 chtěli ruští vojáci vyvinout nosič, který by dokázal dostat až pětitunovou atomovou bombu nad území spojených států.

O pár let později v letech 1955-1957 začínala být raketa R-7 hotová. Ta byla přejmenována na Sputnik(jednoduše souputník, neboli družice), a 4.října odstartovala do kosmu první umělá družice země. O měsíc později Rusové demonstrovali svoji převahu nad Američany vysláním prvního živého tvora – Lajky, technika tehdy nebyla na takové úrovni, aby se počítalo i jejím návratem.

Od roku 1959 mírně upravený nosič vynášel pod názvem luna sondy na měsíc.

28.4.1961 vynesl tento nosič s přidaným druhým raketovým stupněm, pod názvem Vostok(východ) prvního kosmonauta.

Roku 1967 vzlétl po přidání třetího stupně poprvé třímýstný Sojuz.

Po počátečních problémech létá tento relativně levný stroj pravidelně do vesmíru.

Narozdíl od raketoplánů může létat za jakéhokoli počasí, a tak za posledních 10 let neměl jediné zpoždění.

Momentálně je to asi nejdokonalejší kosmický prostředek, přestože jeho vývoj začal před 57 lety, a letá již 40 let.

Kde byli před 40 lety třeba počítače!

„Pane doktore, tady máte na výběr několik zvířat na pokusy: slanečka, králíka, užovku… a pak mambu-„
„Beru mambu! Teda, jestli nemáte ještě něco jedovatějšího.“
„Ne, mamba je nejjedovatější tvor na světě.“
„Dobře, až s tím skončím, uvidíte teprve něco nebezpečného. Bude mít inteligenci Alberta Einsteina, měřit osm metrů a dokáže otravovat lidi na dálku, pouhou silou myšlenky.“
„A… jak to souvisí s vaším výzkumem léku na opruzeniny?“
„Ehm… no… To je vědecké tajemství. Dejte ji támhle do toho prasklého akvárka… no, toho u ventilační šachty co vede do mateřské školky.“

Několik závažných důvodů proč vraždit zvířátka

Včera jsem jel náhodou na akci, od které jsem nic neočekával. A dopadla přesně podle očekávání.

V Lounech slavily 90. let skautingu, a měl být bohatý doprovodný program. Nakonec se gro sobotního programu smrsklo na pobíhání po městě, a lovu grošů.

Cesta byla tam byla zajímavá, Eda řídit a Páťa svěle navigoval, tak skvěle, že jsme si okolo jablečného klálovství, kde jel Eda zakoupil jejich produkty udělali projížďkuza poznávání krás okolí.

Když jsme dojeli hledali jsme kus žvance. Všude to bylo drahé, naštěstí nás místní děda poslal k židovi. A vskutku, u žida měli bohaté meny za 50 – 58 dle přílohy. Obsluhovali nás příjemné pohledné slečny a byli jsme spokojeni.

Pak jsme se přesunuli na náměstí. Jakysi poživačný panovník zakopal truhlici s pokladem. Kousek z ní jsme mohli získat. Podle veršovaného popisu jsme hledali 10 míst v Lounech a plnily na nich rozličné úkoly. Pro mimolounáka je ovšem takřka nemožné tyto místa samostatně najit, takže nezbývalo, než se radit na kontrolách.

Místa to byla unikatní – sklepení v muzeu, vež kostela, Žatecká brána, židovský hřbitov, škoda jen, že nám nedali dost času na projití všech disciplín(přecijen se někde čekalo, a jako mimolounským nám hledání míst trvalo déle). Louny jsou pěkné město.

Na gymplu jsme shlédli celkem zajímavou přednášku s projekcí fotek z Jamboree. Trošku jsem se prospal.

Následující program byl už víceméně nedošešený. U klubovny jsme se věnovali předevšímzevlingu a kibicingu. Jedinýmzpestřením byl cholerik Zip, který se snažil vytvořit osmicípý oheň. Vysoká obtížnost tohoto úkolu v součinnosti s mírou jeho šikovnosti vytvářela zajímavé divadlo, které s napětím sledovali místní i přezpolní. Oheň chvílemi nabýval tvarů znaku tří sester, renaultu, a podobně. Přesně nařezaná polena složená nepřesným způsobem tvořila dílo, za něž by se nemusel stydět ani Picasso.

Jinak nuda, nuda šeď, šeď. No co, skočíme do hospody. Zašli jsme do stromovky, přezdívané bahno. Interiér byl vyzdoben v mysliveckém stylu, a trošku nudy jsme do sebe spláchli.

Následoval návrat k již zapálenému ohni, kde se toho opět příliš nedělo. Kecali jsme s holkama z Loun, a jak je už trošku znám, povídá se mi s nima líp. Původně jsme měli v noci splout kus ohře na pramičkách, ale nějak to nevyšlo. Vše jsme alespoň sledovaliz mostu.

Následoval opět přesun do stromovky, nyní již v širším složení. Kecali jsme o všem možném, o Lounsko-Jedničkovském táboře, o vztazích, o lidech, atd.

Eda naštěstí nepil, takže nás mohl v noci v klidu odvézt.

Určitě by se našla závavnější akce, a Lounští mohli mít program lépe propracovaný a strukturovaný, čas zpátky už nepozbírám, ale nakonec to díky samostatným částem programu tak hrozné nebylo. Je to poučení i pro naše akce, že to chce mít v programech alternativy, a hlavně přemýšlet, kolik lidí to či ono bude bavit(od literární soutěže se zázraky čakat nedají).